Prave jsem prisel domu z prace, neprinesl jsem z ni zadnou fotku, za to mam nadherny zazitek, mozna to sami znate. Tedy poslouchejte, jdu si to sam tichou nocni ulici, a vsimam si, ze uz neni takova zima jako rano, rikam si, ze by leto? Usmeju se a jdu dal, mam dobrou naladu, protoze jsem se svoji dnesni praci spokojen. Zkratka mam radost, ze jsem vse zvladnul a poznal se o trochu vic… porad jdu a uz se blizim k domovu, kdyz tu vejdu do parciku, kde me neco prekvapi. To neco je omamna vune kvetoucich stromu a vsemoznych rostlinek, ktere se v bezvetrnem a teplem ovzdusi rozhodly usporadat divoky karneval. Mam sice rymu, ale presto jsem tu smesici vuni detailne vnimal a nasaval kazdicky odstin toho vonaveho predstaveni, az se me z toho zatocila hlava… a ted to prislo nad hlavou mezi kourunama statnych stromu se zatrpytily hvezdy. Tisice blikajicich hvezdicek na tmave modre obloze se v Praze nevida kazdou noc, uzival jsem si ten okamzik a telem me virily opojne emoce, zpomalil se cas a nahle bylo jen TED… Doslo me, ze nikde v tech cizich hvezdnych svetech nemuzou zazit takovy jedinecny okamzik, malem me vyhrkly slzy dojeti… dal uz neni slov.
Ted uz sedim doma zitra brzo vstavam a stale nemuzu spat, protoze jsem toho jeste plny…

Malem bych zapomnel, na konci byva vzdy nejake pouceni, nebo myslenka :-) Tak tady je - chodte svetem s otevrenyma ocima, bedlive naslouchejte a nezapominejte vnimat svudne vune, ktere vam urcite otevrou Srdce. Dobrou noc.